Před dvěma týdny, 7.-9. října 2011, seminář dočasně opustil Thákurovu ulici v Praze a přestěhoval se na daleký jihovýchod. Autobusem jsme byli dovezeni na laskavé Slovácko, konkrétně do Ostrožské Nové Vsi, a zde po skupinkách svěřeni místním zbožným farníkům k vykrmení. Mnohé z nás, kdo jsme uvyklí prázdným kostelním lavicím a drsným sudetským větrům, moravská vřelost občerstvila. A byť člověk miluje mužnou strohost českého Severu či Západu, mateřské náruči Moravěnky (ne tak úplně) naší přece nešlo odolat. Bylo co poznávat a za co děkovat. Ochotně jsme se nechali poučit i o tom, že v moravštině znamená ?sklep" místo mnohem méně bezútěšné než v jazyce českém.
Na druhý den, totiž v sobotu 8. října, jsme hned zrána okolárkovali své krky a vyrazili na Velehrad, kde se sjelo na tři sta šedesát bohoslovců z olomouckého, našeho i slovenských seminářů. Dopoledne začalo v bazilice hrou na představovanou: s moderními technologiemi i bez nich si o sobě jednotlivé ctěné instituce daly v krátkých vstupech vědět. To abychom se lépe poznali. A když už byli všichni až k smrti uprezentováni, začala mše svatá sloužená pod předsednictvím otce biskupa Kajneka ke cti Panny Marie Růžencové. Velehradská bazilika je sice toho času zevnitř obložena lešením – chystá se totiž na cyrilometodějské výročí v roce 2013 – liturgii to však na kráse neubralo.
Když jsme se domodlili, odebrala se půle bezmála čtyřsetkrkého bohosloveckého zástupu na řízek do poutního domu Stojanov, druhá půle se pak v menších skupinkách vrhla na diskutování o různých duchovních a pastoračních problémech. V oněch debatních grupách se leckdy i něco zajímavého řeklo, byť to celé bylo příliš krátké a přes kručící žaludky občas nebylo moudrá slova slyšet. Potom se však role vyměnily: sto osmdesát poobědvavších se šlo za obdrženou krmi kát do povídacích kroužků a my ostatní jsme byli připuštěni k jídlu.
V krátké poobědní pauze jsme jen tak tak stačili pozdravit staré známé; na poznávání nových v tom frmolu již nezbyl čas. Ve velkém sále místního gymnázia se pak nahlas řeklo, k čemu se ve skupinkách došlo. Následovalo probuzení a potom řeckokatolická mariánská pobožnost, zpěvná jak se na Východ patří, která nám připomněla, že i na území bývalého Československa církev dýchá oběma plícemi.
Po bolestném loučení, následovalo radostné vítání s našimi hostiteli v Ostrožské Nové Vsi a večer další pobožnost tamtéž, na závěr obohacená o slavnou prezentaci našeho semináře. Pak jsme byli zase odvedeni do rodin a zahrnováni přízní zcela nezaslouženou. A byl večer, bylo jitro, den třetí.
A den třetí byla neděle a ve Vsi, která je ve skutečnosti malým městem, se konaly dvě bohoslužby, na nichž jsme někteří ministrovali, a otec spirituál kázal. Zase jsme pak byli jati a odvedeni a svátečně nakrmeni a za chvíli už jsme se celí rozjaření, místní bodrostí nakažení, vezli zpět k velkoměstu. Jen v Mikulčicích jsme se zastavili, v dávném to hradišti velkomoravském – to, aby se nám svatí Cyril s Metodem, ještě před návratem do svatováclavských Čech, hlouběji vryli do srdce a do paměti.
(Aidan)
Upozorňujeme na novou fotogalerii ze setkání bohoslovců na Velehradě.