V semináři žije parta převážně mladých mužů, kteří se v některé etapě svého života setkali s Bohem a domnívají se, že je volá, aby ho „následovali, kamkoli jde,“ aby se stali katolickými kněžími.

Poznávají Boha jako někoho, kdo je skutečně živý a kdo se dotýká životů lidí dnes právě tak, jako před staletími. Objevují, že Bůh je milující Otec, který má své děti rád a vůbec není staromódní. A myslí, že Bůh je někdo, s kým se žít vyplatí, že Bůh je osoba plná dobroty, krásy a lásky. Chceme najít v tomto světě své místo, místo, které pro nás náš Pán již připravil, abychom „mohli mít život a měli jej v plnosti.“

Formace v kněžském semináři spočívá ve výchově budoucích kněží pro katolickou církev. Klade se důraz na přípravu lidskou, duchovní a pastorační. V České republice existují dva semináře. Bohoslovci českých diecézí (Praha, Hradec Králové, Litoměřice, Plzeň a České Budějovice), příp. exarchátu, studují v Arcibiskupském semináři v Praze a svou intelektuální formaci získávají na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Moravští bohoslovci (diecéze Olomouc, Brno a Ostrava-Opava) studují v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci a teologické poznatky získávají na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého. Formace začíná v nultém ročníku, kterým každý bohoslovec prochází v olomouckém Teologickém konviktu.

Někteří seminaristé využívají v průběhu studia možnost erasmu, například v římském Nepomucenu nebo irském Maynoothu. K nám na erasmus zase pravidelně dojíždí seminaristé ze Slovenska, zpravidla řeckokatolíci.

Pokud vás zajímá více historie semináře a seminární řád, můžete navštívit podstránku o historii a životě v semináři.