1. teologický konvikt

Pokud vše proběhne hladce, první rok strávíš v konviktu. To je takový nultý ročník, který budeš trávit v Olomouckém semináři ve společnosti spolubratrů, kteří si ve stejném roce také podali přihlášku. Kněžská příprava vyžaduje celého člověka. Je tedy třeba počítat s tím, že nebudeš často jezdit domů nebo kam se ti zlíbí. Většinu času se v tomto roce budeš soustředit na rozlišovaní toho, zda je to opravdu tvá cesta. K tomu ti poslouží pravidelné modlitby, žití v komunitě spolubratrů a trocha toho učení (zatím nijak extra náročná). Ne že by se domů nejezdilo vůbec, ale určitě nepočítej s tím, že budeš mít volné víkendy. Konvikt má jasně stanovený řád, který je třeba dodržovat. Neměj však z toho strach. Konvikt trvá jenom jeden rok a v Praze bude režim trochu jiný. Tento rok také slouží církvi k tomu, aby tě poznala. Aby tě zažila v extrémních podmínkách, aby viděla jaký máš charakter a sama pak posoudila, zda jsi i pro ni vhodným kandidátem.

Pokus se tento rok opravdu naplno využít a prožít. Jsem si jist, že se o sobě dozvíš mnoho nových (možná i překvapujících) věcí. A i když možná přechod z tvého dosavadního života do života seminárního bude trochu šok, jistě si tě skrze tuto cestu Bůh povede k pravému cíli. Více informací o životě v konviktu lze nalézt na webových stránkách této instituce.

2. seminář

Po konviktu v Olomouci v září nastoupíš do pražského semináře a zároveň na Katolickou teologickou fakultu UK v Praze (na tu je třeba vykonat zvlášť přijímací řízení, což budeš řešit v konviktu, který ti pomůže se na přijímačky připravit). Tyto dva subjekty budou utvářet tvůj čas a formaci. Standardně to trvá 5 let (tak jako většina vysokých škol), během studia jsou různé možnosti, jak si formaci po dohodě s představenými zpestřit (např. erasmus). Budeš tedy chodit do školy a žít komunitní život s ostatními spolubratry napříč ročníky. Mimo školu se můžeš zapojit do všemožných aktivit, které se ti budou do budoucna prakticky hodit (ekumena, LDN, vyučování náboženství, vedení spolča, práce s bezdomovci…).

Stále jde ale o proces rozlišování, v manželském slangu: chození. Není nic divného (ani neobvyklého), když v některém ročníku rozlišíš, že tvá cesta vede jinudy. Ba naopak správná formace by ti měla napomáhat nacházet sebe sama ve vztahu k Bohu, objevovat jak a kde naplno využiješ svých darů a především to k čemu tě Bůh stvořil. Obvykle ve 3. ročníku seminaristé žádají o tzv. kandidaturu, kdy prohlašují před biskupem, že se jejich povolání utvrdilo a že se rozhodli, že se chtějí stát kněžími. Ve 2. ročníku žádají bohoslovci o službu lektora a ve 3. ročníku o službu akolyty. Více o životě v semináři lze nalézt na stránce o životě a historii našeho semináře.

3. svěcení

Pokud úspěšně projdeš fakultou a pokud církev rozliší, že jsi pro ni stále vhodným partnerem dojdeš až ke svěcení. Nejprve jáhenskému (obvykle na rok a někde ve farnosti) a poté ke kněžskému. Obě svěcení ti udělí tvůj biskup a tím se opět ocitneš na počátku další etapy tvého života, na kterou už na tomto webu nenalezneš odpověď :).